DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

MANUÁLY NUTNO ZNÁT

MANUÁLI NUTNO ZNÁT...
 
  • Manuál odstřelovače 1. díl
     


    Primárním úkolem snipera je odstraňovat vybrané cíle protivníka účinnou střelbou na dlouhé vzdálenosti. To, jak dobře sniper svou misi splní záleží na jeho znalostech, pochopení a praktického použití nejrůznějších dovedností jako jsou pohyb, maskování, pozorování a vyhledávání cílů. Tato kapitola vysvětluje tyto techniky a dovednosti, které sniper musí znát předtím než bude nasazen v bojové akci. Používání těchto dovedností odstřelovači ovlivní jejich přežití na bitevním poli.
    Oddíl 1
    MASKOVÁNÍ
    Maskování je jedna ze základních zbraní ve válce. Může znamenat rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem mise. Pro snipera znamená rozdíl mezi životem a smrtí. Rozsah maskování je důležitý od doby kdy sniper nesmí být odhalen. Ať už když je sám nebo jako část celku nebo dokud je v palebném postavení. Střelecký výcvik naučí snipera jak zasáhnout terč a znalosti maskování ho naučí jak se nestat z lovce kořistí. Pozornost věnovaná maskování je známkou velmi dobrého odstřelovače.
    Ukazatele cílů
    Aby se stal sniper zručným v maskování musí nejdřív porozumět ukazatelům cílů. Ukazatele jsou chyby které vojáci dělají a které mohou znamenat jejich odhalení. Odstřelovači musí vědět jak se vyhnout odhalení zaviněným těmito ukazateli, ale také jak odhalit protivníka na základě těchto chyb. Jsou to zvuky, pohyb, nevhodná kamufláž, vyrušení zvěře a pachy.
    a.                     Zvuky
    Hodně rozpoznatelné za tmy
    Zvuky způsobené pohybem, chrastěním výstroje nebo mluvení
    Slabé zvuky mohou být přirozené pro prostředí, ale mluvení ne
    b.                     Pohyb
    Hodně rozpoznatelný za světla
    Pohyb přitahuje lidské oko
    Rychlý pohyb je snadněji odhalitelný než pomalý
    c.                       Nevhodná kamufláž
    Odlesky, třpyt
    Obrysy
    Kontrast s pozadím
    d.                     Vyrušení zvěře
    Vyplašení ptáků
    Náhlé ztichnutí zvířat (nepřirozené ticho přírody)
    Vyplašení zvěře
    e.                     Pachy
    Vaření
    Kouření
    Mýdlo, pleťová voda, deodoranty
    Repelenty proti hmyzu
    Základní postupy
    Sniper může používat tři základní metody maskování. Může je používat samostatně nebo kombinovat s dalšími vyžadují-li to okolnosti. Tyto základní postupy jsou skrývání, splývání a klamání
    Skrývání se používá k ukrytí před pozorováním za hustou vegetací
    Splývání je porovnání osobního maskování s okolím v místě kde sniper nemůže být spatřen
    Klamání slouží k odvedení pozornosti od skutečného umístění odstřelovače
    Druhy maskování
    Dva základní typy které používají odstřelovači jsou přirozené a umělé.
    Přirozené maskování je vegetace nebo materiály vlastní prostředí ve kterém operujeme.
    Umělé maskování je jakýkoliv materiál nebo prostředek který je vyrobený za účelem ukrytí. Kamuflážní barvy se používají na všechny odhalené části těla jako jsou obličej, ruce, týl a krk. Tmavší části obličeje se zesvětlují a světlé se ztmavují. Jsou tři vzory které se na tyto části těla malují.
    Pruhy se používají v silně zalesněných oblastech a když je listnaté vegetace řídká
    Skvrny se používají v oblastech s hustou listnatou vegetací
    Kombinace předchozích dvou se používá při pohybu proměnlivým terénem. Obvykle je to nejlepší vzor pro většinu oblastí.
    Hejkal (Ghillie)
    Hejkal je speciálně vyrobená maskovací uniforma s nepravidelnými maskovacími vzory nebo sítí.
    Je vyroben z běžné polní uniformy nebo z jednodílné letecké kombinézy. Tato je obvykle otočená naruby, takže kapsy jsou vevnitř. Toto opatření chrání obsah kapes před zničením při plížení po zemi. Přední strana hejkala může být vyztužena pevnějším materiálem. Kolena a lokty jsou překryty dvěma vrstvami pevnějšího materiálu a na švy je použit nylon.
    Maskování nebo síť překrývá ramena a sahá až k loktům na rukávech. Je použito na zadní straně obleku musí být dostatečně dlouhé na zakrytí zad a boků snipera když leží na zemi. Mělo by také zakrývat hlavu a krk ale nesmí zasahovat do obličeje a omezovat tak vidění nebo bránit v pohybu.
    Část může být ze síťoviny. Tento díl slouží k zakrytí zbraně a hlavy v palebné pozici. Může být našit na hejkalovi nebo je to oddělená část. Hejkal vás neudělá neviditelným a je to pouze základ maskování. Živá vegetace která se dá přidělávat vám pomůže splynout s okolím.
     
     

     

    Pokračování překladu manuálu snipera podle U. S. Army. V druhém dílu si rozebereme používání improvizovaného maskování a způsoby krytí a urkývání odstřelovače.
    Manuál odstřelovače 2.díl
    Improvizované a rozšířené maskování
     
    Ostřelovači by měli umět používat improvizované a rozšířené maskování pro případ, že by jiné prostředky nebyly kdispozici. Místo maskovacích barev vtubě se dají použít saze, uhelný prach, skvrny způsobené zelenými slupkami ořechů, bláto nebo cokoliv co splní svůj účel. Nedoporučuje se používat olej nebo kolomaz kvůli silnému zápachu. Přirozená vegetace může být připevněna ktělu tkaničkami zbot, nitěmi zopasku nebo kusy látky.
    Odstřelovač musí zamaskovat i výstroj a výzbroj. Maskování však nesmí bránit používání těchto předmětů.
     
     
    • Puška
    Na odstřelovačce musíte odstranit charakteristické obrysy. Zbraň může být umístěna vpřepravní tašce. Měla by být ovšem zamaskovaná stejně jako ostatní věci včetně vás.
    • Optika
    Platí to stejné jako pro pušku
    • Batoh
    Platí totéž
    Odstřelovač se musí svým maskováním přizpůsobovat terénu ve kterém operuje. Například:
    Sněhové oblasti: Splývající barvy jsou mnohem efektivnější než potisknutá kamufláž. Voblastech svelkým množstvím sněhu nebo vzalesněných oblastech se sněhem se osvědčuje oděv který je celý bílý. Voblastech kde sníh je na zemi, ale ne na stromech je vhodné si obléci bílé kalhoty a zelenou nebo hnědou blůzu.
    Poušť: Vpísečných pouštích sminimem vegetace jsou kombinace žlutohnědé barvy velmi důležité. Na poušti musí sniper dokonale využívat terén a vegetaci (pokud je dostupná) ktomu aby zůstal bez povšimnutí.
    Džungle: Natisknuté maskovací vzory, kontrastní barvy a přirozená vegetace jsou nutností.
    Městské oblasti: Nejrůznější odstíny šedé jsou velmi účinné. Maskovací vzory nejsou moc důležité.
    Sniper si musí uvědomovat své maskování od doby kdy se vydá do akce až do té doby než se vrátí.. Musí neustále využívat terénu, vegetace a stínu k tomu aby se vyhnul objevení. Nejvíce chyb se dopouštíte při návratu kvlastním jednotkám. Na únavu a zní vyplývající spěch byste měli myslet už při plánování. Proto je nutné dodržovat maskovací kázeň dokud se nevrátíte zmise.
    Krytí a ukrývání
    Správné pochopení a aplikace principů krytí a ukrývání používané se správným použití maskování ochrání snipera před zpozorováním protivníkem.
    Kryt je přirozenou nebo umělou ochranou před nepřátelskou palbou. Přírodní úkryty (strže, díry, odvrácené svahy) a umělé kryty (palebné pozice, zákopy, zdi) ochrání snipera před přesnou palbou a částečně i před účinky atomového výbuchu. Každá malá proláklina může vpřípadě potřeby sloužit jako kryt. Sniper musí umět najít a využít každého krytu. Na ochranu před palbou při přesunu sniper používá krytů mezi sebou a protivníkem
    Úkryt je přírodního nebo umělého původu. Okolí může poskytnout přírodní úkryty které nemusíme upravovat (tráva, křoví a stíny). Odstřelovač může vytvořit umělé kryty z materiálů jako je pytlovina a maskovací síť. Případně taky zmateriálů zokolí úkrytu (křoví, tráva, listí).
    Základní principy:
    Vyhnout se zbytečnému pohybu: Zapamatujte si, že pohyb přitahuje pozornost. Pozice zůstává utajená pokus se nehýbete, ale lehce odhalitelná pokud se pohybujete. Pohyb před statickým pozadím je jasně viditelný. Pokud pozici musíte změnit, pohybujte se opatrně a pokud možno celou cestu skrytě, nejlépe za omezené viditelnosti. Pohybujte se po centimetrech a opatrně, vždycky si prohlédněte místo kam se chcete dostat.
    Používejte všechny dostupné úkryty:
    Pozadí – je nutné splývat spozadím. Stromy, keře, tráva, hlína a stavby mění barvu a vzezření pozadí. Stím vším můžete splynout. Vybírejte si stromy nebo keře se kterými vaše uniforma splyne a které pomohou rozrušit obrys postava. Odstřelovač musí vždycky předpokládat ze ho někdo pozoruje.
    Stín – na otevřeném prostoru je vše jasně viditelné, ale pokud využíváte stínu je to těžší. Stíny jsou obvyklé ve dne vnoci. Nikdy byste neměli střílet zokraje lesa, lepší je pozice hlouběji vlese pod větve stromů.
    Při pozorování zůstávejte přikrčení: Čím menší silueta, tím hůř viditelná. Proto pozorujte přikrčení, ve dřepu nebo vleže.
    Vyhněte se odleskům výstroje: Odlesky přitahují pozornost oka a jsou viditelné na velké vzdálenosti. Odkrývejte puškohled pouze když vybíráte a zaměřujete cíl. Používejte ho opatrně pokud svítí slunce.
    Pozor na siluetu: Silueta na obzoru je viditelná zvelkých vzdáleností a to i vnoci protože tmavší linie postavy se dobře rýsují proti světlejší obloze. Silueta zvás dělá dobře viditelný cíl.
    Změňte dobře známé obrysy: Rysy vojenské výstroje a lidského těla jsou protivníkovi dobře známé. Využijte hejkala a maskovací uniformu. Rozptylte obrysy od hlavy až kpatě.
    Buďte potichu: Zvuky, zvláště hovor může nepřátelská hlídka zaregistrovat nebo pozorovatelny. Před misí zkontrolujte jestli vám něco nechrastí nebo necinká, ať už při chůzi nebo běhu.
     
     
     

    Vydáno dne 29. 12. 2002 (3246 přečtení)

    Pokračování příručky snipera tentokrát popisuje způsoby pohybu odstřelovače.
    Manuál odstřelovače 3.díl
    Kapitola 2
     
    POHYB
    Metody práce ostřelovačů se v mnoha směrech liší od metod běžného vojska. Nejlépe je to vidět na způsobu pohybu. Ostřelovač nesmí být za pohybu odhalen ani nesmí být podezřelý. Proto musí dokonale ovládat techniky pohybu.
    4-7 PRAVIDLA POHYBU
    Ještě před tím, než se ostřelovač vydá na cestu vždycky musí dodržet tato pravidla:
    • Vždycky předpokládejte, že oblast kterou jdete je pozorována protivníkem
    • Pohybujte se pomalu. Ostřelovači se pohybují po decimetrech a centimetrech
    • Dejte si pozor abyste nezpůsobili pohyb stromů, keřů a vysoké trávy
    • Naplánujte každý pohyb v jednotlivých částech cesty
    • Často zastavujte, pozorujte a poslouchejte
    • Při svém pohybu využívejte hluku střelby, výbuchů, letadel, větru nebo čehokoliv jiného
    4-8 TECHNIKA POHYBU
    Jak bylo zmíněno výše, odstřelovači používají takové techniky pohybu, které co nejvíce omezí možnosti zpozorování protivníkem.. Jsou to nízké plížení, střední plížení, vysoké plížení, plížení po rukou a kolenou a chůze.
    Nízké plížení se používá v případech kdy možnost skrytého pohybu je extrémně omezená nebo při zaujímání palebné pozice. Nohy jsou u sebe, odrážíme se špičkami bot, prsty na rukou se přitahujeme, zbraň držíme za řemen(v místě kde je připevněn ke zbrani vepředu) a máme ji položenou na předloktí.
    Střední plížení se používá v případě kdy je možnost skrytého pohybu omezená, ale je třeba se pohybovat rychleji než dovolí nízké plížení. Technika provedení je stejná jako u plížení používaného běžnou pěchotou tzn. že vždy pokrčíme jednu nohu a natáhneme druhou ruku. Mírně se nadzvedneme a posuneme se vpřed.
    Vysoké plížení je užíváno v případech omezené možnosti skrytého pohybu a nemí možné odlepit tělo od země. Zbraň držíme na předloktích obou rukou. Pohybujeme po loktech a kolenou
    Plížení po rukou a kolenou je využíváno v situacích kdy je možné se pohybovat častečně skrytě a odstřelovač se potřebuje pohybovat rychleji než dovoluje střední plížení. Lezeme po kolenou a opíráme se rukou o zem. Pušku držíme v podpaždí optikou nahoru.
    Chůze se používá když jsou dobré možnosti krytí, nepřítel není blízko a potřebujeme se pohybovat vyšší rychlostí. Celé tělo je přikrčené, kolena pokrčená. Zbraň držíme v linii těla ústím dolů.
     

    Vydáno dne 07. 02. 2003 (2659 přečtení)

    Další pokračování manuálu snipera pojednává výběru a dosažení odstřelovačské pozice.
    Manuál odstřelovače 4. díl
    Kapitola 3
     
    VÝBĚR, DOSAŽENÍ A KONSTRUKCE ODSTŘELOVAČSKÉHO POSTAVENÍ
    Výběr umístění pozice je jeden z nejdůležitějších úkolů, které odstřelovačský tým splní v průběhu přípravné fázi mise. Po výběru prostoru tým určí jak se přesune do prostoru a umístí a dosáhne konečného postavení.
    4 - 10. VÝBĚR
    Po obdržení mise odstřelovačský tým určí cílový prostor a nejlepší umístění pro předběžné postavení za pomoci jednoho nebo více z následujících zdrojů informací : topografické mapy a letecké snímky, vizuální průzkum před misí a informace získané od jednotek operujících v daném prostoru.
    A.                     Tým zajistí pozici připravením optimální rovnováhy mezi následujícími zřetely :
    ·         Maximální palebný prostor a možnosti pozorování cílového prostoru
    ·         Ukrytí před nepřítelem
    ·         Pokryté trasy od a k pozici odstřelovačského týmu
    ·         Umístění postavení ne blíže než 300 m od cílového prostoru
    ·         Přírodní nebo vyrobené překážky mezi pozicí týmu a cílovým prostorem
     
    B.                     Tým si musí uvědomit, že pozice vypadající jako ideální může být cestou k objevení nepřítelem. Proto se jednotka vyhne výběru pozic, které jsou :
    ·         Na vrcholu nebo hřebenu vyčnívajících terénních objektů
    ·         Blízko osamocených objektů
    ·         V zatáčkách nebo na konci cest, stezek nebo proudu vodních toků
     
    C.                     Tým musí využít veškerou představivost a důmysl při výběru dobrého postavení pro danou misi. Tým vybírá pozici, která není nejen výhodná vzhledem k efektivitě splnění mise, ale zároveň musí nepříteli připadat jako nejméně pravděpodobná pozice týmu. Příklady takovýchto postavení :
    ·         Pod kmeny v lesních polomech
    ·         Tunely vyvrtané z jedné strany pahorku na druhou
    ·         Bažiny
    ·         Hluboké stíny
    ·         V hromadách sutě
    4 - 11. DOSAŽENÍ ODSTŘELOVAČSKÉHO POSTAVENÍ
    V průběhu přípravy mise odstřelovač vybírá shromaždiště. Z tohoto shromaždiště tým prozkoumává předběžnou pozici k určení přesné polohy konečného postavení. Poloha ORP (objective rally point - shromaždiště) by měla zajišťovat krytí a ukrytí týmu před nepřítelem, měla by být co nejblíže k vybranému prostoru a měla by mít dobré přístupové trasy k vybranému prostoru.
    Z ORP se tým pohybuje kupředu do prostoru, který dovoluje týmu vidět prostor předběžné pozice (obr. 4 - 8). Jeden člen zde zůstává a kryje zbylé členy týmu, kteří prozkoumávají prostor, aby lokalizovaly konečnou pozici. Jakmile je vybráno vhodné umístění, člen týmu, který kryl ostatní, se do ní přesune. V průběhu vedení průzkumu nebo pohybu k pozici se tým musí :
    • Pohybovat pomalu a opatrně
    • Vyhýbat zbytečným pohybům stromů, keřů a trávy
    • Vyhýbat se působení jakéhokoliv hluku
    • Zastavovat, pozorovat a poslouchat pravidelně po několika uražených metrech
     
    Když odstřelovačský tým dorazí k palebné pozici :
    • Provede detailní průzkum okolí a cílové oblasti
    • Uspořádá vybavení tak, aby bylo lehce dostupné
    • Začne stavět palebné postavení, je-li to třeba
    • Ustanoví systém stravování, odpočinku a konání tělesných potřeb
     
     
    Manuál odstřelovače 5. díl
     

    Kapitola z manuálu US Army pro odstřelovače s názvem Konstrukce postavení.
    4 - 12. KONSTRUKCE ODSTŘELOVAČSKÉHO POSTAVENÍ
    Odstřelovačská mise vždy vyžaduje po týmu, aby dosáhl určitého typu postavení. Tato postavení mohou být od "rychlé" pozice, kterou tým používá jen několik hodin, až po více stálou pozici, kterou může tým obývat několik dní. Tým by měl vždy naplánovat a uskutečnit výstavbu takovéto pozice, když je snížená viditelnost.
    Na co brát ohled výběru odstřelovačského postavení :
    Jestli je tým v postavení na několik minut nebo dní, základní činitelé výběru pozice jsou vždy stejné:
    Umístění:
    Druh terénu a půdy
    Kopání a hloubení tunelů může být velmi namáhavé ve tvrdé půdě nebo v jemném, sypkém písku. Tým využívá výhod, které nabízí sám terén (díry, průrvy, díry po pařezech atd.)
    Poloha a schopnosti nepřítele
    Nepřátelské hlídky by mohly být dost blízko, aby slyšely veškeré zvuky, které mohou náhodně vzniknout při výstavbě postavení. Tým musí zvážit nepřítelovu viditelnost a prohledávací činnost.
    Čas:
    Množství času k pobytu
    Jestliže mise vyžaduje, aby byl tým po dlouhou dobu, tým buduje postavení, které zajišťuje lepší podmínky k přežití.
    Čas požadovaný ke zbudování postavení
    Vyžadovaný čas k výstavbě postavení musí být vzat v úvahu hlavně v přípravné fázi mise.
    Vybavení
    Jednotka si předem naplánuje jaké bude potřebovat nářadí a vybavení (pily, sekery, lopaty, krumpáče atd.)
    Způsoby konstrukce:
    Úkryty mohou být vystavěny z kamení, cihel, dřeva nebo drnů. Bez ohledu na typ úkrytu a materiál je největší úsilí vynaloženo na výrobu neprůstřelných stěn úkrytu.
    Odstřelovači mohou využít následujících způsobů :
    • Svázání ochranných vest okolo úkrytu
    • Použití pancířů zevnitř i zvenčí úkrytu
    • Umístění pytlů s pískem okolo střílen
    1. Jáma
    Samotná konstrukce začíná vykopáním jámy. Veškerá vykopaná hlína je odstraněna nebo dána do pytlů.
    2.Krytí nad hlavou
    V dlouhodobém úkrytu mohou být jako základ střechy použity kmeny padlých stromů. Základ je potom zasypán prachem, vrstvou hlíny a vrstvou štěrku a nakonec mohou být přidány drny. Potom je střecha zamaskována.
    3.Vchod/východ
    Vchod/východ by neměl být příliš velký kvůli zamaskování, ale ani moc malý kvůli snadnému vstupu/výstupu. Opět je potřeba jej kvalitně zamaskovat
    4.Střílny
    Konstrukce střílen vyžaduje péči a zkušenosti, aby zajistily maximální palebné pole.Střílny musí být výborně zakamuflovány materiálem, který splývá s okolím.
    5.Pohyby z/do úkrytu
    Všechen čas a úsilí, který tým věnoval stavbě postavení jsou zmařeny, jestli nepřítel spatří odstřelovače, jak vcházejí nebo vycházejí z úkrytu. Odstřelovači by měli vstupovat/vycházet z úkrytu jen když je tma. V zastavěných oblastech je toto víc než nutné (je dobré použít kanály, je-li to možné).
    Typy postavení
    Spěšná pozice
    Spěšná pozice je používána, pokud je tým v nasazení krátkou dobu a nemůže zbudovat postavení kvůli nepříteli nebo náhlé změně pozice. Spěšná pozice má :
    Výhody:
    • Nevyžaduje žádnou konstrukci
    • Může být použita v krátké době - jakmile odstřelovač najde vhodné umístění, vyrobí pouze "střílnu" posunem malého množství vegetace nebo posunutím střelce dozadu, aby nebyl vidět záblesk při výstřelu a hlaveň zbraně
    Nevýhody
    • Málo prostoru k pohybu - každý neopatrný pohyb může vést k prozrazení
    • Omezuje kontrolu většího území - hodí se na krytí křižovatek, přejezdů, zatáček atd.
    • Žádná ochrana před nepřátelskou střelbou
    • Závisí na schopnosti maskování jednotlivce
    Čas pobytu by neměl překročit 8 hod.
     
    Nouzová pozice
    Nouzová pozice snižuje odstřelovačovu siluetu a stále mu dovoluje efektivně pozorovat a střílet. Nouzová pozice má:
    Výhody:
    • Vyžaduje malou konstrukci - jednotka vykope díru velkou pouze pro lidi a vybavení
    • Skrývá velkou část těla a vybavení - nad úrovní terénu je pouze hlava odstřelovače a jeho zbraň. Je NEZBYTNÉ si dát pozor na odlesky čoček dalekohledu a optiky zbraně.
    • Díky zmenšené siluetě trochu ochraňuje před střelbou
    Nevýhody:
    • Málo prostoru k pohybu
    • Malá ochrana před granáty a jinými předměty padající do úkrytu
    • Odstřelovač si musí dát pozor na důkladné zamaskování zbraně a hlavy
    Čas stavby je kolem 1 - 3 hod., čas pobytu je mezi 6 - 12 hod.
    Nora
    Nora je podobná nouzové pozici, ale odstřelovači mají krytí nad hlavou. To umožňuje i více pohybu. Úkryt může být vykopán pod stromem, skálou nebo jiným místem, které zajišťuje ochranu nad hlavou. Nora má :
    Výhody:
    • Větší volnost pohybu - temno v úkrytu dovoluje odstřelovačům, aby se pohybovali volněji Musí si ale dát pozor na zakrytí vchodu/východu, aby je světlo prostupující dovnitř neprozradilo
    • Lze ukrýt všechno vybavení
    • Zajišťuje ochranu před střelbou a granáty - jednotka by se měla pokusit najít objekt, který zajišťuje kvalitní ochranu před nepřátelskou palbou
    Nevýhody:
    • Vyžaduje více času pro konstrukci
    • Potřeba speciálních nástrojů - pily, sekery, vodě odolný materiál
    Čas stavby - 4 až 6 hod., čas pobytu - 12 až 48 hod.
    Dlouhodobý úkryt
    Dlouhodobý úkryt je používán hlavně v obranných situacích, vyžaduje doplňkové vybavení a více lidí pro stavbu. Tak či tak, dovoluje odstřelovačům zůstat na místě dlouhou dobu a jednotlivé týmy se mohou střídat. Dlouhodobá pozice má :
    Výhody:
    • Úplná volnost pohybu
    • Ochraňuje před střelbou a granáty
    • Dokonalé ukrytí - Pokud je kvalitní maskování tak jedinou viditelnou částí jsou střílny. Tyto střílny by měly mít uvnitř úkrytu velký průměr (25 - 35 cm) a zužovat se asi na 10 - 20 cm. Nepoužívané střílny je lepší zakrýt kusem látky nebo něčeho podobného.
    • Vydrží dlouhou dobu
    Nevýhody:
    • Ke konstrukci je třeba nářadí a lidi navíc - toto postavení by nemělo být stavěno k nepříteli, mělo by se začít stavět, když je tma a být dokončeno před úsvitem
    • Časem vzrůstá riziko odhalení - několikadenní používání úkrytu nebo střídání týmů riziko odhalení.
    Čas stavby je asi od 4 do 6 hodin, čas pobytu je víc jak 48 hodin.
    Život v úkrytech
    Přestože způsoby stavby a provedení se liší, "život" v nich je vesměs stejný. Každý člen týmu má přidělenu nějakou funkci (střelec, pozorovatel, atd.). Kniha záznamů, pozorovací záznamy, mapa a rádio by měly být mezi osobami, aby k nim měl každý snadný přístup. Všechny tělesné potřeby jsou konány, pokud možno, za tmy venku. Protože nepřítel je schopen podle výkalů a jiných lidských produktů najít postavení, je lepší vykopat díru a tam to všechno schovat.
    4 - 13. POSTAVENÍ V MĚSTSKÝCH OBLASTECH
    Pozice v městském prostředí jsou trochu odlišné od pozic v poli. Odstřelovači mají výběr z několika možností - od střechy až na ulici. Tento terén je pro odstřelovače ideální. Kvalitní tým odstřelovačů může ve městě dokonce zastavit postup nepřátelské pěchoty nebo ji alespoň demoralizovat.
    Při výstavbě postavení si musí dát odstřelovači pozor na vzhled stavby. Nepřítel musí být co nejvíc zmatený. Když odstřelovači střílí z oken, měli by jich zabarikádovat co nejvíc (nepřítel hůř určí místo, odkud střílí a odstřelovači mají více možností odkud napadnout nepřítele). Samozřejmostí jsou falešné střílny. Pokud odstřelovač střílí ze střechy a je třeba odstranit tašky, je dobré střílet ze střechy, která už díry má.
    Odstřelovači nesmí být v nápadné budově, která upoutá na první pohled nebo s kontrastním pozadím v zádech.
    Odstřelovači NESMÍ vystrkovat hlavně z oken, hlavně zdraní musí být od střílen co nejdál, aby nebyl slyšet výstřel a záblesk, nejlepší je střílet z úplně jiné místnosti (skrz otevřené dveře, díru ve zdi,...). Neměli by střílet ze stejného místa.
    Úkryty v městském terénu jsou úkryty v místnostech, na půdě nebo mezi patry budov.
    TYPY POSTAVENÍ
    1. Úkryt v místnosti
    Odstřelovači mohou z místnosti střílet z oken, dveří nebo děr ve zdi. Ke krytí nebo zpřesnění střelby můžou odstřelovači použít nábytek. Při výběru úkrytu si musí odstřelovači uvědomit, jestli jich je dost na to, aby mohli kontrolovat celý prostor okolo úkrytu. Tvoření siluet se lze vyhnout zavěšením koberce, kusů látek a podobného materiálu doprostřed místnosti jako tmavého pozadí. Problém jsou záclony, skrz které nejde dobře vidět dovnitř, ale jejich pohyb může odstřelovače prozradit.
    2.Úkryt mezi patry
    Tato pozice je poněkud nepohodlná, protože se v ní leží. Je obtížné udělat střílny, ale poškození budov může být ku pomoci (díry ve zdech, praskliny, atd.). Vchod/východ je vybudován ve stropě nebo v podlaze zakrytý kobercem a nábytkem.
    3.Úkryt na půdě
    Tento typ postavení je v budovách se střechou ve tvaru A. Tyto střechy mají většinou tašky, o kterých jsem se zmínil výše. Střílení zevnitř, zpoza komína nebo jiné budovy výrazně zlepšuje ochranu před nepřítelem.
    Odstřelovačský tým v městských oblastech využívá:
    • Pro umístění úkrytu je nejlepší 2. patro budov. Zajišťuje dobré krytí a zároveň se odsud dá pokrýt střelbou relativně dost prostoru okolo budovy.
    • Nejlepší pozorovatelna/střílna je okno. Je to ale zároveň nejzranitelnější místo, proto :
    1. Jestli je okno špinavé, nečistěte jej
    2.Pokud jsou v oknech okolních domů záclony, z oken úkrytu je neodstraňujte
    3.Jestli vítr se záclonami pohybuje, tak je uvažte, roztáhněte nebo zajistěte něčím těžkým
    4.Střelba skrz záclony má velmi malý vliv na přesnost a pomáhají zakrýt záblesk při výstřelu
    • Odstřelovači by se měli vyhnout střílení skrz sklo, pokud nejde o jeden výstřel
    • Jako střílny lze také využít vyvrtané otvory, vytažené cihly, díry po granátech,...
    • Střílny musí být "čisté" tzn. bez výstupků nebo velkých vrstev prachu
    • Je dobré si uvědomit pohyb Slunce ( i v polních úkrytech ) a případně zajistit, aby při střelbě nevadilo sluneční světlo (zástěny, husté sítě,...)
    • Pokud je úkryt jednopokojový, je užitečné oddělit závěsy operační a "odpočinkový" prostor
    • Odstřelovačský tým by měl mít vždy únikovou cestu vedoucí k nouzovému shromaždišti. Proto si už předem připraví únikovou cestu a prostředky k tomu potřebné (lana nebo žebříky z oken, výbušniny, kterými mohou odstřelit kus stěny atd.).
     
    !!!POZOR !!!
    POKUD SE ODSTŘELOVAČI POHYBUJÍ V KANÁLECH, MUSÍ SI DÁT POZOR NA PASTI A OTRAVNÉ PLYNY
     
    Manuál odstřelovače 6. díl
     

    Opět jedna kapitola s manuálu – zábývá se jednou z nejdůležitějších činností snipera. Průzkum a porozování.
    ČÁST IV.
    Průzkum
    V průběhu historie byly vyhrávány bitvy a poráženy národy. Hlavně díky přesnému odhadu a popisu síly, vybavení a pozice nepřítele. Na tom, jak odstřelovačský tým provede průzkum nepřátelských jednotek závisí, jestli bude velitel pozemního resp. jiného vojska reagovat při styku s nepřítelem. Účelem pozorování je shromažďování fakta a zajistit informace zaměřené na specifickou oblast. K pozorování je třeba všech 5 smyslů, nejvíc zraku a sluchu. Shromážděné informace jsou odeslány zpravodajské službě, která je analyzuje a zpracuje.
    Úspěch odstřelovačského týmu závisí na jeho schopnostech a vybavení. K optice na zbrani má odstřelovač k dispozici dalekohled, noční vidění a pozorovací dalekohled ke zvýšení schopnosti pozorovat, popř. napadnout cíl. Členové týmu si musí navzájem pomoci při používání tohoto vybavení, protože delší používání jednoho přístroje může dočasně zhoršit zrak a tím pádem i průzkum. Nejlepší způsob je střídat se. Ve dne by mělo být pozorování dlouhé 10 min., poté následuje 10ti minutový odpočinek. Podobné je to s používáním nočního vidění. Po několika “výměnách” je možné čas pozorování a odpočinku zvýšit na 15 minut.
    4 – 14. Spěšné a detailní pozorování
    V průběhu průzkumu cílového prostoru používá tým dva způsoby pozorování – spěšné a detailní
    Spěšné pozorování
    Spěšné pozorování je první fáze sledování cílové oblasti. Pozorovatel provede toto pozorování hned po dosažení palebného postavení. Jedná se o rychlý pohled dalekohledem na nejvýraznější body, terénní jevy nebo další prostory, ve kterých by se mohl skrývat nepřítel. Pozorovatel se napoprvé soustředí na ta místa, která jsou nejblíže pozice týmu, protože představují možnost bezprostředního ohrožení nepřítelem. Potom zkoumá místa vzdálenější, dokud není cílová oblast prohl edána úplně. Pokud pozorovatel vidí nebo někde tuší nepřítele, použije pozorovací dalekohled M49 pro detailní pohled. Tento dalekohled by neměl být používán na prohledávání velkých oblastí, protože by jeho velké zvětšení a delší používání dočasně oslabit zrak pozorovatele.
    Po spěšném průzkumu provedou pozorovatelé detailní průzkum oblasti. Je to bližší a důkladnější průzkum cílového prostoru.
    (Obrázek 4-16. - detailní průzkum)
    Tento cyklus (spěšný & detailní) by měl být 3x nebo 4x zopakován. Tímto si odstřelovači zvyknou na okolní terén a mohou připravit další postup oblastí. Po počátečním průzkumu by měl pozorovatel v průzkumu pokračovat za použití jak spěšného, tak detailního průzkumu. Zatímco pozorovatelé provádí průzkum oblasti, odstřelovač si zaznamenává výrazné terénní jevy (velké nebo uschlé stromy, skály atd.) a vzdálenosti (do mapy, na kus papíru,...). Členové týmu by se měli vystřídat asi po 30ti minutách.
    4 – 15. Prvky (základy) pozorování
    1. Všímavost
    Odstřelovač si musí dát pozor na okolí a nesmí být ničím překvapen. Odstřelovač si musí uvědomit určité základy, které ovlivňují a zkreslují pozorovaný cíl :
    o       Rozměry objektu mohou být zkresleny, je-li cíl viděn pouze z části nebo rozmazaně
    o       Odstřelovač / pozorovatel musí být maximálně soustředěný, nic jej nesmí rozptylovat
    o       Psychické schopnosti (5 smyslů) mají své meze
    o       Stav počasí ovlivňuje přesnost střelby (vlhkost vzduchu atd.)
    o       Přespřílišná představivost může vést k přehánění nebo nepřesnosti ve střelbě
     
    2.Vědomosti
    Vědomosti získá odstřelovač vzděláním, výcvikem, trénováním, zkušenostmi. Vědomosti zvyšují možnosti členů týmu provádět kvalitní pozorování, vědomosti rozšiřují schopnost vidět a uvědomit si všechny možnosti průzkumu a pomáhají ve vyhodnocování získaných informací.
    3.Záznamy
    Záznamy slouží k zachování a vybavení si předešlého pozorování. Odstřelovači používají psací potřeby, knihu záznamů pro odstřelovače, náčrtky okolí, diktafony a kamery ke zkvalitnění záznamů o událostech; tak či tak, nejlepší metoda uchování informací je paměť. Schopnost zapamatovat si, udržet v paměti a vybavit si závisí na schopnostech odstřelovače (kapacita paměti, schopnost rozpoznat, co je podstatné si zaznamenat). Faktory ovlivňující zaznamenávání :
    o       Množství tréninku a cvičení se v pozorování
    o       Dovednosti získané zkušenostmi
    o       Podobnost předchozích situací/událostí
    o       Časový úsek mezi pozorováním a zaznamenáváním
    o       Schopnost pochopit či vyjádřit zprávy ústně nebo jinak
     
    4.Reakce
    Jedná se o reakci odstřelovačů vzhledem k získaným informací – kvalitní zaznamenání situace nebo přesná střelba na cíl.
    POZNÁMKA : Viz kapitola 9 a pojednání o “keep-in-memory” (uchovej si v paměti) hře.
    4 – 16. Techniky v šeru
    Šero působí falešným dojmem bezpečí a neviditelnosti, a proto musí být odstřelovači velmi opatrní. Nepřítel má také sklony k neopatrnosti a “vychází” ven, čehož můžou odstřelovači využít.
    4 – 17. Noční techniky
    Bez nočního vidění se musí odstřelovači spoléhat na vlastní zrak. Pro maximální efektivitu musí tým použít následující způsoby vidění v noci :
    • Adaptace na noční tmu
    Když tým odjíždí do noční mise, tak by členové měli mít v osvětlených oblastech tmavé sluneční brýle. Po příjezdu na místo si tým udělá 30ti minutovou přestávku na “rozkoukání se” ve tmě.
    • Boční vidění
    Tyčinky lidského oka jsou velmi citlivé na světlo. Za denního světla se musí odstřelovač dívat přímo na cíl, aby jej spatřil. Buňky čípků na sítnici v noci cíl nezaregistrují. Při odvrácení pohledu o 5 – 10° bokem bude cíl viditelný, protože na tyčinky dopadne světlo.
    Faktory ovlivňující noční vidění
    Odstřelovači musí mít kontrolu nad následujícími faktory :
    1. Nedostatek vitaminu A zhoršuje noční vidění, ale předávkování tímto vitaminem noční vidění nezlepší
    2.Zima, oční vady, kouření, alkohol, narkotika i bolest hlavy snižují schopnost nočního vidění
    3.Vystavení přímému světlu znehodnotí schopnost vidění v noci a odstřelovač se potom musí znovu “rozkoukat”.
    4 - 18. “Světelná” pomoc
    Odstřelovačský tým může příležitostně využít “cizího” světla k pozorování a střelbě.
    Příklady:
    Dělostřelecká palba - Dělostřelecké granáty – světlice (typ M301A2) vytvoří světlo o síle 50000 svíček
    Ohně - Nedisciplinovaní nepřátelští vojáci mohou dělat ohně; ohně můžou být způsobeny i bojovým poškozením. Ohně dávají odstřelovačům dostatek světla pro míření.
    Osvětlené budovy - Odstřelovači mohou využít světel kolem a v budově k likvidaci nepřátel uvnitř a okolo objektu.
     

     

    Zaznamenávání typu a polohy cíle pomáhá odstřelovačům vybrat cíle, na které lze nejlépe útočit. Odstřelovač musí zaútočit na ty cíle, jejichž zneškodnění způsobí nepříteli pokud možno co největší škodu v dané situaci.
    Manuál odstřelovače 7. díl
    ČÁST V.
     
    Nalezení a výběr cíle
    Zaznamenávání typu a polohy cíle pomáhá odstřelovačům vybrat cíle, na které lze nejlépe útočit. Odstřelovač musí zaútočit na ty cíle, jejichž zneškodnění způsobí nepříteli pokud možno co největší škodu v dané situaci. Musí zároveň zvážit možnost použití nepřímé střelby na cíl, protože na některé cíle se lépe útočí nepřímou palbou (jejich velikost, vzdálenost atd.).
    4 - 19. Určování cílů
    K zaznamenání cílů použije tým vzdálenostní kartu, což velice pomůže při útoku. Když pozorovatel oznamuje odstřelovači polohu cíle, určí ji pomocí cílu nejbližšímu a zároveň v okolí výrazného terénního jevu (strom, skála,...).
    A.                     Smysl: Odstřelovači značí cíle z těchto důvodů:
    ·         Kvůli dalšímu možnému postupu je dobré vědět o přibližné poloze nepřátel
    ·         Střelba bez předchozí přípravy vzbudí pozornost u nepřátel blízko pozici odstřelovače
    ·         Tento systém je užitečný, když je v oblasti mnoho cílů
    B.                     Zřetele: Členové týmu si musí uvědomit následující :
    1.             Čas viditelnosti cíle - cíl se může pohybovat, a pokud se pohybuje v pravidelných periodách, tak si na něj může odstřelovač “počkat”
    2.                       Počet cílů - jestli se v oblasti pohybuje velké množství cílů najednou, je nutné, aby si odstřelovač vybral ty, které jsou pro nepřítele nejdůležitější
    3.                       Prostor / vzdálenost mezi cíli - pokud jsou cíle od sebe vzdáleny, je těžké kontrolovat jejich pohyb; odstřelovač by měl proto střílet na cíle blízko sebe
    C.                     Určení polohy skrytých střelců:
    Tým použije metodu výstřel - dopad (zvuk vydaný při výstřelu - náraz vystřelené kulky do tělesa). Pomocí tohoto mohou odstřelovači určit jak vzdálenost, tak směr, kterým kulka letěla.
    0.           Vzdálenost střelce - časový rozdíl mezi výstřelem a dopadem může sloužit k určení přibližné vzdálenosti:
    ·         Odmlka trvající 1 vteřinu = asi 548 metrů
    ·         Odmlka trvající 1/2 vteřiny = asi 274 metrů
    1.             Poloha střelce - pozorováním ve směru dopadu střely a předem určené přibližné vzdálenosti má tým velkou šanci vidět nepřátelského střelce (záblesk při výstřelu, špatné maskování)
    2.           Omezení
    ·         je obtížné určit odmlku, když je vystřeleno víc střel najednou
    ·         hory, vysoké budovy atd. mohou způsobit ozvěnu
    D.                   Analýza děr po kulkách:
    Pomocí vystřelených děr (min. dvou) ve stromech, zdech, skalách, nastrčených figurínách je možné určit směr, odkud kulky přilétly. Nastražením nějakého objektu (např. helmy, umělých figurín atd.) mohou členové týmu určit přesnou pozici nepřítele. Metoda “děr po kulkách” funguje jenom tehdy, pokud nepřítel střílí ze stejného místa.
    4 - 20. Výběr cíle
    Určení cíle závisí na odstřelovačích. Ti ale musí zvážit možnost ohrožení své pozice. Při výběru cíle si musí uvědomit:
    1. Ohrožení nepřítelem - tým si musí dát pozor na možnost ohrožení nepřátelskými vojáky
    2.Pravděpodobnost zásahu první kulkou - aby mohl střelec zasáhnout první kulkou, musí mít na paměti:
    ·         vzdálenost cíle
    ·         směr a rychlost větru
    ·         viditelnost v cílovém prostoru
    ·         viditelnou plochu cíle
    ·         množství času, kdy je cíl vidět
    ·         směr a rychlost pohybu cíle
     
    3.Jistota o identitě cíle - odstřelovač musí vědět, po kom střílí
    4.Důležitost cíle - odstřelovač vědět, zda zasáhne co možná nejcitlivější složku nepřítele
    5.Nepřátelská reakce na střelbu - tým musí být připraven na všechno – opětování palby, dělostřelectvo, vrtulníky, nepřátelští odstřelovači atd.
    6.Dopad na splnění mise - ne v každé misi je třeba zabít co nejvíce nepřátel...
    4 - 21. Klíčové cíle
    U osob záleží na hodnosti nebo typu zbraně, kterou nese.
    Odstřelovači - Cíl číslo jedna. Odstřelovači představují obrovskou hrozbu pro pěchotu a jiné jednotky
    Psovodi se psy - Hrozba zvláště pro odstřelovače nebo jiné speciální jednotky. Při útoku na tuto jednotku by měl odstřelovač zabít nejprve psovoda, což zmate psa, který je pak těžko vladatelný.
    Zvědové - Jsou to lstiví průzkumníci a poskytují nepříteli informace o spřátelených jednotkách. Musí být eliminováni.
    Důstojníci - Pokud nepřátelský útvar ztratí velitele, jeho další koordinace v akci může trvat i několik hodin.
    Nižší důstojníci (poddůstojníci) - Jejich odstraněním není nepřátelský útvar zas tak dezorientován, ale snižuje to morálku kolegům nižších hodností.
    Velitelé a řidiči vozidel - Mnoho vozidel je zbytečných bez velitele nebo řidiče.
    Radisté - V některých jednotkách, pouze znalá osoba ví, jak zacházet se složitějšími druhy komunikačního zařízení. Jejich likvidací může odstřelovač přerušit spojení nepřátelského útvaru s okolím.
    Ozbrojené jednotky - Zničením ozbrojených jednotek nepřítele, hlavně kulometčíků, raketometčíků, granátometčíků sníží odstřelovač palebnou sílu nepřítele.
    Optika na vozidlech - Posádky některých vozidel vidí pouze díky optice. Zničením optiky je vozidlo nepřítele “oslepeno”.
    Radarové a komunikační zařízení - Dobře mířená střela může úplně vyřadit radar z provozu. Poškozené zařízení lze ale někdy opravit. Umí to speciálně vycvičení lidé, které je taky dobré zastřelit.
    Zbraňové systémy - Mnoho zbraňových systémů, zvláště počítačem naváděné, lze zničit jednou střelou do naváděcího systému.
     
     
     
    Manuál odstřelovače 8. díl
     

    Po odstřelovačích je vyžadováno, aby přesně určili vzdálenost mezi nimi a cílem, díky tomu si přesně seřídili zaměřovací systém zbraně a připravili topografické náčrty nebo vzdálenostní karty. Kvůli tomu musí být členové týmu vycvičeni v několika způsobech odhadu vzdálenosti.
    4-22. Prvky negativně ovlivňující odhad vzdálenosti
    A.                     Vzhled cíle :
    ·         Objekt, který má pravidelné obrysy (např. dům), se jeví být blíž než nepravidelný objekt (např. shluk stromů)
    ·         Cíl, který kontrastuje s pozadím, se jeví být blíž, než je ve skutečnosti
    ·         Částečně viditelný cíl se zdá být dál než ve skutečnosti
    B.                     Vzhled terénu :
    ·         Když pozorovatel sleduje okraj terénu (horizont) má tendence přecenit vzdálenost cíle
    ·         Pozorování v rovném terénu (voda, sníh, poušť atd.) způsobuje podcenění vzdálenosti cíle
    ·         Když se pozorovatel dívá nahoru, cíl vypadá vzdálenější
    ·         Když se pozorovatel dívá dolů, cíl vypadá, že je blíž
    C.                     Světelné podmínky :
    ·         Čím zřetelněji a “čistěji” je cíl vidět, tím se zdá být blíž
    ·         Když je Slunce za pozorovatelem, cíl vypadá, že je blíž
    ·         Když se pozorovatel dívá proti Slunci, cíl je špatně vidět a zdá se být dál
    4 - 23. Způsoby odhadu vzdálenosti
    A.                     Metoda ústřižků papíru
    Metoda ústřižků papíru (obr. 4-17) je užitečná při určování větších vzdáleností (nad 1000 m). Odstřelovač položí papírek na mapu tak, aby přímkou (rovný okraj ústřižku) spojil pozici cíle a svoji pozici a označí to do papírku. Potom porovná vzdálenost mezi dvěma značkami na papíru s měřítkem mapy.
    B.                     “Stometrová” metoda
    K použití tohoto způsobu (obr. 4-18) musí být odstřelovač schopen určit vzdálenost 100 m v terénu. Pro vzdálenosti do 500 m, určí počet “stometrů” v prostoru mezi dvěma objekty. Pro vzdálenosti nad 500 m určí bod v polovině vzdálenosti mezi objekty, do půlky nacpe “stometry” a vynásobí to dvěma.
    C.                     Použití vzhledu objektu
    Tato je způsob určení vzdálenosti pomocí velikosti a jiných charakteristických znaků objektu. K použití tohoto způsobu tak, aby bylo dosaženo určitého stupně přesnosti, musí být odstřelovači obeznámeni s charakteristickými detaily objektu, které se se vzdáleností mění.
    D.                   Průměr
    Jednoduché. Odstřelovač si řekne, že cíl není dál než X metrů a že není blíž než Y metrů. Potom jenom spočítá průměr X a Y ( X+Y)/ 2, a to bude přibližná vzdálenost.
    E.                     Použití vzdálenostní karty
    Odstřelovač zaznačí nelezený cíl do vzdálenostní karty a díky tomu určí přibližnou vzdálenost.
    F.                       Výpočet vzdálenosti pomocí vzorce
    Výpočet vzdálenosti pomocí vzorce je preferovaná metoda určení vzdálenosti. Tato metoda využívá nitkového kříže v dalekohledu M19 nebo optiky M3A na zbrani. Odstřelovač musí znát výšku cíle v palcích nebo metrech (převod palců na metry: počet palců x 0.0254). Pokud ji zná, srovná ji se stupnicí v optice a použije tento vzorec:
    velikost cíle v metrech x 1000 / velikost v milimetrech na nitkovém kříži = vzdálenost v metrech
    G.                     Kombinovaný způsob
    V prostředí boje zřídka existují ideální podmínky. Proto použití jedné metody nestačí. Například terén s množstvím “mrtvého” prostoru (pastviny, poušť, tundra, rovná step atd.) znesnadňují použití “stometrové” metody, špatná viditelnost snižuje přesnost způsobu využívajícího vzhledu objektu. Tak či tak, použitím více metod určí zkušený odstřelovač vzdálenost velice přesně.
     
    4 - 24. Laserový zaměřovač
    Laserový pozorovací systém AN/GVS-5 zajistí odstřelovačům velice přesné určení vzdálenosti. K úplné dokonalosti je možné požít laser paralelně s optikou na zbrani a výsledky zprůměrovat. Pokud je zaměřovaný cíl moc malý, je dobré zamířit na nějaký větší objekt blízko cíle (budova, vozidlo, strom, skála,...).
    Poznámka: Při používání laserového dálkoměru musí odstřelovači dbát opatrnosti. Některé zbraňové systémy mají detektory, které odhalují právě záření z dálkoměrů. Proto např. po zaměření tanku T-90 můžete vidět nepříjemné otáčení věže vaším směrem.
     
    4 - 25. Vzdálenostní vodítka
    Jestli je špatně vidět spodek objektu, měl by být objekt “rozpůlen”
    Pokud je výška z poloviny viditelného cíle např. 70 palců, je výška rozdělena na poloviny a je použit vzorec :
    35 palců x 0.0254 x 1000 / velikost cíle v zaměřovači = vzdálenost v metrech
    Pokud je vidět pouze malá část (průměrná vzdálenost hrudní kosti a hlavy je 19 palců):
    19 palců x 0.0254 x 1000 / velikost cíle v zaměřovači = vzdálenost v metrech
    nebo (průměrná výška hlavy je asi 10 palců):
    10 palců x 0.0254 x 1000 / velikost cíle v zaměřovači = vzdálenost v metrech
    Tento příklad může být použit proti nepříteli v bunkrech nebo hustém porostu.
    Odstřelovačská kniha záznamů
    Odstřelovači by měli mít odstřelovačskou knihu záznamů se všemi velikostmi objektů.
    • Vozidla
      • Výška kol
      • Rozměry vozidla
      • Délka děl u tanků
      • Délka / velikost jiných zbraňových systémů
    ·         Průměrná výška lidských terčů v operačním prostoru
    ·         Městské prostředí
      • Průměrná velikost prostoru okolo dveří
      • Průměrná velikost oken
      • Průměrná šířka ulic a uliček
    Jakmile tým vypracuje odstřelovačskou knihu záznamů, všechny rozměry jsou převedeny na konstanty a spočítán s jinými milimetrovými údaji. Příklad tohoto je tabulka 4 – 1, která byla přepočítána pro okamžité použití. Tato tabulka by měla být zahrnuta v knize záznamů.
     
     
    Příručka snipera 9. díl
     

    Jedním z úkolů pro členy týmu je shromáždění a podání informací. Ke splnění tohoto úkolu, odstřelovači nejen potřebují být lstivými pozorovateli, ale také musí umět přesně odeslat získané informace. K záznamu těchto informací použijí členové týmu odstřelovačskou knihu záznamů, která obsahuje vzdálenostní kartu, vojenské náčrty a pozorovací protokol.
    ČÁST VII
    Záznam informací
    4 – 26. Vzdálenostní karta
    Vzdálenostní karta představuje cílový prostor viděný z výšky s poznámkami o vzdálenostech v oblasti. Data jsou zaznamenány ve vzdálenostní kartě, která odstřelovačům zajišťuje rychlé zaznačení cíle a porovnání jeho vzdálenosti s předtištěnými vzdálenostmi na kartě. Tyto karty mohou být přerušovanými čárami rozděleny na sektory. Toto zajistí odstřelov ačům rychlou orientaci při hlášení objektů např.: “Křižovatka v sektoru A.” Karta může být vyrobena z jakéhokoliv papíru, který má tým k dispozici. Pozice odstřelovačů a vzdálenosti k různým terénním jevům jsou na kartě zaznačeny taky.
    Informace obsažené v kartě obsahují :
    • Jméno, hodnost, číslo a jednotku
    • Způsob dosažení prostoru
    • Maximální možný dosah útoku
    • Výrazné terénní jevy, silnice a stavby
    • Vzdálenost, vliv větru na let střel, míra naklonění hlavně
    • Vzdálenosti v oblasti
    • Teplota a vítr (vyškrtnout, pokud se něco z toho změní a napsat nové hodnoty)
    • Údaje o cíli (vzdálenost, azimut, popis cíle atd.)
    4 – 27.Vojenský náčrt
    Vojenský náčrt je použit k záznamu informací o celkovém prostoru, krajinných prvků nebo člověkem vyrobených stavbách, které nejsou zaznačeny v mapě. Tyto náčrty neposkytují odstřelovači pouze pohled na prostor v různých náhledech, ale také poskytují informace o detailech jako např. o typu plotů, počtu telefonních drátů atd. Jsou dva typy náčrtů:
    1. Panoramatický náčrt
    Panoramatický náčrt ukazuje cílovou oblast tak, jak ji vidí odstřelovač ze své pozice. Informace obsažené v panoramatickém náčrtu:
    o       Jméno, hodnost, ČSZ a jednotka zaznamenávajícího
    o       Název náčrtu
    o       Souřadnice týmu
    o       Počasí
    o       Magnetický azimut ve středu náčrtu
    o       Číslo a měřítko náčrtu
    o       Datum a čas
    2.Topografický náčrt
    Topografický náčrt je nákres oblasti shora. Náčrt umožňuje odstřelovačům popsat velké oblasti, spolehlivě v nich určit vzdálenosti jednotlivých objektů. Tento náčrt je užitečný při popisování silniční sítě, toku řek/potoků nebo polohy přírodních a člověkem vyrobených překážek. Polní náčrt může být použit jako překryv vzdálenostní karty. Informace obsažené v topografickém náčrtu :
    o       Souřadnice týmu
    o       Jméno, hodnost, ČSZ a jednotka zaznamenávajícího
    o       Název náčrtu
    o       Souřadnice
    o       Počasí
    o       Azimut
    o       číslo a měřítko náčrtu
    o       Datum a čas
    Vodítka pro kreslení náčrtů
    K nakreslení náčrtu není třeba zvláštní výtvarné nadání, ale zkušenosti, které získá cvikem každý.
    1. Kreslí se od největších objektů k nejmenším – vyznačit hranice náčrtu, potom hory, řeky, obrysy velkých budov. Nakonec detaily.
    2.Stejný nákres / tvar pro stejné objekty – nemá smysl kreslit každý strom jinak tzn. přesně tak, jak vypadá. Pro stromy se použije společný znak, pro budovy, skály atd. taky. Nesoustřeďte se na velké detaily, pokud to nemá taktický význam.
    3.Používá se kreslení v perspektivě; mizející body – Je lepší zkusit kreslit v pers pektivě. Pro toto se používají “mizející body”. Rovnoběžné čáry na zemi jdoucí v horizontálním směru mizí (setkávají se) se v bodě na horizontu. Čáry jdoucí dolů ze svahu směrem od pozorovatele mizí pod horizontem. Čáry jdoucí nahoru do kopce od pozorovatele mizí v bodě nad horizontem. Čáry ztrácející se směrem doprava mizí vpravo ty, které jdou doleva, mizí vlevo.
    4 – 28. Odstřelovačská kniha záznamů
    Odstřelovačská kniha záznamů je napsaný, chronologický souhrn všech aktivit a událostí, které se staly v prostoru působení odstřelovačského týmu. Je používána s vojenskými náčrty a vzdálenostními kartami; tato kombinace nedává velitelství a informační službě pouze informace o vzhledu terénu, ale také poskytuje přesný souhrn aktivit v dané oblasti.
    Informace v pozorovacím protokolu obsahují :
    • Číslo protokolu a počet listů
    • Jméno, hodnost, a jednotka zaznamenávajícího
    • Datum a čas pozorování a viditelnosti
    • Souřadnice týmu
    • Události, které se staly
    • Číslo, čas a souřadnice každé události
    • Uskutečněné akce odstřelovačů a komentáře 
    •  
    •                               Rady nováčkům
      TAKTIKA HLÍDEK
      Hlídkování je jednou z nejdůležitějších činností které může pěšák vykonávat. Hlídky získávají informace o nepříteli a usnadňují tak plánování vlastních akcí, ze stejného důvodu znemožňují hl...
      Hlídkování je jednou z nejdůležitějších činností které může pěšák vykonávat. Hlídky získávají informace o nepříteli a usnadňují tak plánování vlastních akcí, ze stejného důvodu znemožňují hlídkovou činnost nepříteli. Hlídkování dovoluje udržovat přehled o dění ve velkých oblastech a demonstrovat svou přítomnost. Výcvik vojáků do hlídek je poměrně náročný a rozsáhlý, něco z mála informací bude uvedeno v tomto článku. Hlídky se podle druhu činnosti dělí na tři druhy:



      - Průzkumné hlídky

      - Strážní hlídky

      - Bojové hlídky



      Průzkumná hlídka
      Má většinou 4 členy, což je minimální počet pro dlouhodobější působení v terénu při zajištění nepřetržitého sledování zájmové oblasti nebo objektu. Hlídka působí utajeně, vyhýbá se odhalení a boj přijímá jen v nejnutnější situaci. Jejím úkolem je zjistit nepřátelská postavení, jejich počet a rozmístění, počet vojáků a jejich výzbroj apod.

      Strážní hlídka
      Zabezpečují včasné varování před nepřátelským útokem, snaží se omezovat průzkumné aktivity nepřítele a vytvářejí pozorovací stanoviště před hlavní obranou linií. Nemusí působit jen ve statických postaveních, ale mohou se veřejně pohybovat v určené oblasti a svou přítomností omezovat případné nepřátelské aktivity a podporovat místní loajální obyvatelstvo. Počet vojáků v hlídce je různý podle úkolu, většinu splní jednotka o síle družstva.

      Bojová hlídka
      Vede boj s nepřítelem, přepadává ze zálohy, útočí na důležitá stanoviště (velitelská, spojovací, logistická apod.), získává zajatce a obecně používá záškodnické metody pro zneklidňování nepřítele. Podle úkolu může hlídku tvořit družstvo až četa.



      JEDNOTLIVÉ FÁZE PRŮZKUMNÉ HLÍDKY




      - Plánování

      - Průběh

      - Návrat a vyhodnocení



      Plánování
      Velitel hlídky obdrží od nadřízeného rozkaz ve kterém se dozví úkoly hlídky. Na základě těchto informací naplánuje průběh hlídky, určí její členy a seznámí je s úkoly a se situací v prostoru, kde bude hlídka operovat. Hlídka musí znát údaje o rozmístění vlastních a nepřátelských jednotek, trasu hlídky (jednotlivé úseky, kontrolní body, shromaždiště (bod setkání BS) v případě nečekaného rozptýlení hlídky, případné překážky apod.), čas odchodu a návratu, činnost při setkání s nepřítelem, platná hesla a signály pro daný den. Pokud je to možné je dobré provést nácvik hlídky v obdobném terénu a čase a s určenými členy hlídky. Může se tak přijít na nedostatky v plánování, ve výstroji nebo výzbroji, ve schopnostech členů hlídky. Úkol hlídky by neměl být příliš náročný protože při velkém vyčerpání dochází k chybám, které mohou být osudné. I z tohoto důvodu je důležité zvolit optimální vybavení výstrojí a výzbrojí (nic navíc, ale nic nesmí chybět) dle charakteru úkolu hlídky. Před odchodem je třeba zkontrolovat zbraně a zásobu munice, upravit si výstroj aby zbytečně nerachotila, nešustila apod., zkontrolovat rádio a jeho baterie, odložit všechno co by mohlo mít pro nepřítele v případě zajetí zpravodajskou hodnotu atd.

      Průběh
      Hlídka postupuje po naplánované trase, na určených místech pravidelně zastavuje a zaujímá kruhovou obranu, zatímco velitel kontroluje polohu. Místa, kde se hlídka zastavuje by měla být něčím charakteristická, např. okraj lesa, most, křižovatka apod. Pozor však na to, aby v těchto místech nebyl skrytý nepřítel. V pravidelných intervalech by hlídka měla hlásit svou polohu, aby velitelství mělo přehled o situaci a mělo případně představu kam poslat pomoc. Po určité době je dobré se vrátit kousek zpět po vlastní trase a ověřit tak, jestli není hlídka sledována. Při pohybu se vyhýbat otevřenému prostranství, horizontu, v případě nutnosti je překonávat co nejrychleji. Formace, ve které se hlídka pohybuje se přizpůsobuje terénu. Např. v lese je lepší postupovat v zástupu, ve volném prostranství ve tvaru čtverce. Po dosažení cílového prostoru, se na blízký průzkum vydává jen část hlídky, zbytek zůstává vzadu, připraven průzkumníky krýt. Když se průzkumníci vrátí, zaznamenají ihned veškeré informace do mapy aby na nic nezapomněli a informují rádiem velitelství o zjištěných skutečnostech a o zahájení návratu. Většina situací, které mohou hlídku potkat je popsána v následujících standardních operačních postupech:

      Nález nástražného drátu: Při nalezení nástražného drátu se nezjišťuje jestli vede ke granátu, mině, světlici apod. ale ihned se nenápadně opustí nebezpečný prostor a vrátí se na nejbližší bod setkání. Tam se po zaujmutí kruhové obrany rozhodne o dalším postupu.

      Osvětlení: V případě spuštění (např. zakopnutím o nástražný drát) světelné rakety co nejdříve opustit prostor a vrátit se na poslední BS. Zbývá jen několik vteřin než raketa vystoupá vzhůru a ozáří prostor. Pokud nepřítel vystřelí světlici na padáčku, je dobré zalehnout a nehýbat se, v mihotavém světle není pomalý pohyb vidět, rychlý pohyb by naopak mohl přilákat střelbu.

      Minové pole: Po zjištění, že se hlídka nachází v minovém poli je nejrozumnější vrátit se stejnou cestou. Za situace, že někdo z hlídky šlápne na minu a minové pole má nepřítel kryté palbou, se hlídka pod krycí palbou stáhne a zraněného vezme sebou. Nejhorší možností je zůstat na místě.

      Zraněný: Před zahájením hlídky je důležité uvážit co se stane, když bude někdo zraněn a tuto situaci nacvičit. Protože, např. u 4 členné hlídky, kdy jeden bude zraněn a další dva muži ho ponesou, zůstane na krycí palbu jeden muž, který toho sám moc nezvládne. Je proto dobré zvážit evakuační postupy, vzdálenost od vlastních sil, jestli je k dispozici vrtulník apod. Jeden z členů hlídky by také měl minimálně ovládat základní zdravotnické úkony.

      Zajatec: Pokud vezme hlídka zajatce, měli by ho hlídat dva muži. Zajatec by měl být spoután a mít zakryté oči. Tkaničky od bot je dobré vyjmout a použít např. pro spoutání a také proto, že v botách bez tkaniček se nedá dobře utíkat. Ti, co zajatce hlídají musí dávat dobrý pozor a být připraveni na to, že zajatec ovládá techniky boje zblízka.

      Ztráta orientace: V případě, že se ztratí jednotlivec, vrátí se na poslední bod setkání, kde ještě byli všichni. Pokud se do cca půl hodiny neobjeví ostatní, vrátí se zpět sám. Pokud zabloudí celá hlídka, zaujme kruhovou obranu a velitel se pokusí zorientovat. Případně vyšle jednotlivce vždy kousek určeným směrem, aby ověřil zda se tam nachází objekt, terénní útvar apod. a zajistil tak porovnání s mapou.

      Kontakt s nepřítelem: Průzkumná hlídka by se měla snažit zamezit kontaktu s nepřítelem. Pokud je nepřítelem objevena, měla by co nejrychleji ustoupit za využití technik palby a manévru, tj. část hlídky ustupuje a druhá část vede krycí palbu. Pokud je situace velmi vážná může se hlídka rozptýlit a později setkat na domluveném místě. Pro případ zajetí by všichni měli mít domluvenou společnou historku a u výslechu ji použít.



      Návrat a vyhodnocení
      Pro návrat se volí jiná trasa aby se předešlo nebezpečí nepřátelské léčky. Sledovat hlídku je pro nepřítele pohodlný způsob jak objevit pozice její jednotky, zjistit hesla a signály, případně se v závěsu za hlídkou pokusit proniknout za obranný perimetr. Z těchto důvodů je důležité aby vracející se hlídka občas zalehla v záloze, nebo se vrátila ve vlastních stopách a ověřila tak, že není sledována. Vlastní vojáci na obranných pozicích musí znát čas a směr návratu Rady nováčkům
      Rychlé vytažení zásobníků, madpull, odhazovák Když dojde munice je to hrozné když nejste schopní vyměnit zásobník je to ještě horší. Pokud preferujete 3 točáky přilepené na sebe je tento článek pro Vás ztráta času.
    • Vystřílený zásobník 
    •  
    •  

    •  
      ,Jsou tři možnosti, První je odhodit zásobník do odhazováku. Odhazovák je vak na stehno (nebo někam kde vám to vyhovuje) do kterého se odhazují vystřílené zásobníky. Druhá možnost je udělat na zásobníky madpull (poutko/uchytka na spodku zásobníku), a ten zavěsit za karabinu připevněnou někde kde Vám to vyhovuje. Např. levé rameno (držíte li zbraň v pravé ruce). No a třetí možnost je zásobníky odhazovat ale není to nejšťastnější možnost
    • Madpull
    • Slouží k rychlému vytažení zásobníku ze sumky, a po vystřílení na zachytnutí za karabinu. Je to v podstatě takové oko na konci zásobníku. Dá se buď koupit za ne malé peníze z plastu nebo gumy a to jen na určité typy zbraní (MP5,AK,M4, atd…). Proto bude asi lepší vyrobit si vlastní, které vás příjdou na 50 kč. Potřebujeme nůžky zapalovač, padákovou šňůru, lepící pásku (látkovou/elek­trikářskou).
      Uřízneme asi 15 cm kousek padákovky, na konci uděláme uzlík a zatavíme aby se nepárala.
      Konce připevníme k bokům zásobníků a izolepou nebo padákovou upevníme.
    • Vytažení zásobníků ze sumky
    • Otevření sumky hraje taky důležitou časovou roli, jelikož zásobník se ze zavřené sumky špatně tahá. Otevírání může být různé – plastová spona, suchý zip, kolíčky.
      Nejlepší mi přijde suchý zip + oko, a kolíčky které používá německá armáda na svých sumkách (dnes už i česká). Plastová spona je pomalá a špatně se sní manipuluje. 
      Takže suchý zip + oko. Suchý zip proto že´když vytáhnete první zásobník tak není čas sumku zapínat, to za vás udělá suchý zip. Oko aby se dala sumka rychle otevřít. Rady nováčkům
    •  
    •  
    • Maskování zbraně !!!!!!Maskování zbraní
      Maskování zbraní Smysl nastříkání/na­maskování zbraně nemá ten že by to mohlo vypadat akčně. Ale ten že to částečně zruší tvar/obrys zbraně – hranaté věci. Jelikož černá v lese moc razí. Ma...
      Maskování zbraní 
    • Smysl nastříkání/na­maskování zbraně nemá ten že by to mohlo vypadat akčně. Ale ten že to částečně zruší tvar/obrys zbraně – hranaté věci. Jelikož černá v lese moc razí. Maskování může být různé. 
    • Proužky ze starých maskáčů, hadr, různé síťky 
    • Todle není příliš dobré řešení, protože proužky a látka všelijak plandá, zavazí, a zbraň se špatně drží. Občas se stane že se vám třeba kousek proužku či hadry dostane přes mířidla a to může mít hrozné následky. Ale má to zase tu výhodu když nechcete mít maskovanou zbraň čistě a jednoduše hadru/síťku/proužky sundáte. 
    • Sprej 
    • Neplandá, nezavazí, nevadí při držení, nejlepší řešení. A pokud se vám už maskování nebude hodit není problém sprej odstranit teda určité typy. Je v podstatě jedno jakým stylem to nastříkáte, jestli tečky, pruhy nebo cokoliv jiného. Nemá ani cenu se párat s nějakým vzorem maskáčů. Prostě uděláte pár čar různým sprejem a je to. A je také rozdíl když nastříkáte celou zbraň a nebo uděláte jen pruhy. Dobré barvy jsou hnědá, olivově zelená, jemně pískovou která se překryje olivově zelenou a vznikne světle zelená. 
    • Když bude všechno hotovo přejeďte zbraň matným bezbarvým lakem. Zbraň se sice oprýská ale jen decentně a nebude vypadat jak s továrny právě vytáhlá. 
    • Bohužel když už nesundáte sprej zbraň se bude později hůř prodávat, pokud teda někdy budete uvažovat o prodeji, radši volte jinou alternativu než sprej. 
    • Když už stříkáte zbraň nastříkejte rovnou i kolimátor, optiku, či jiné doplňky, když už máte zamaskovanou zbraň tak aby vás ještě neprozradil černý kolimátor či box na baterku. 
    • Poměr barev: 
    • Zelená – 2/8
      Olivově zelená 3/8 
       
      ,
    •  
      •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •